2. STAVBA AUTODRÁHY KROK ZA KROKEM, volba měřítka, plánování trati...

Diagnoza 02 - O tom jaký systém a měřítko si vybrat, jak navrhnout trať, jak zadobře koupit a jak se skamarádit s pošťákem...



Po minulém zjištění, že svět autodráh za posledních 30 let, (zatímco já mužněl, tvořil děti a kvetl do krásy), prodělal obrovské změny, jsem jako první řešil systém mé budoucí dráhy.

Zda analog, či digitál...

Nepopírám výhody a větší zábavnost digitální dráhy, ale při představě asi trojnásobné investice jsem měl jasno.
Jsem přece jen srdcem chalupář a to máte, hřebíky, háky, cihly, písek.....(není to moc řídké, pane Lorenc.....) a ty moje děti přece jen občas  musí něco jíst.
Bylo jasno, bude to klasický analog... (ačkoliv v hlavě mám drobná vylepšeníčka, typu tankování pomocí opto závor a jiné kundovinky, to ale přijde časem.)

Další otázkou bylo, jaké zvolit měřítko...

Porovnání 1:24, 1:32, 1:43

Velikost 1:24, 1:32, 1:43, 1:64

Obry 1:24 jsem zavrhl okamžitě, přeci jen v chalupě žijeme čtyři a pes a kvůli dráze jsem osádku ven stěhovat nechtěl, no ono by to asi ani nešlo...
Velikost  HO 1:87 či 1:64 mi naopak připadala moc malá a měl jsem strach abych s přibývajícími léty na auta vůbec viděl. Také možnost vdechnutí autíčka v případě mírné opilosti mi přišla dost aktuální a proto jsem tyto měřítka zavrhl také.

Ve hře zůstalo už jen měřítko 1:32, asi nejrozšířenější a odpovídající autodráze z roku 1980 a měřítko 1:43, brané spíše jako hračkové.
Po změření prostoru kde jsem autodráhu chtěl instalovat, což byla plocha přibližně 600 x 120 cm, zvítězilo nakonec to menší, právě z důvodu menšího nároku na prostor. Chtěl jsem most, tunel, pár ostrých horských zatáček a výškový rozdíl dráhy a to bych v měřítku 1:32 na mojí vytyčenou plochu prostě nenacpal.

Ačkoliv na plánování trati existují geniální počítačové programy, ať už Tracker 2000, nebo Ultimate racer, já zvolil léty osvědčenou fantazii, tužku a papír.

fantazie č. 24...
fantazie č.65...
fantazie č. 98...


už se to rýsuje...

a zase jinak...


Po asi 168 návrzích, nákresech a nápadech jsem nakonec vymyslel kombinovanou trať pro rallye závody s plochou tratí pro Formule 1, popř. pro vozy série Nascar.

Na dráze bude možno jezdit klasické rallye závody dvou aut měřítka 1:43, či menších 1:87 a 1:64 (obousměrně), nebo časovky měřítek 1:32.

Stavba nasucho, první pokus...

Vnitřní "rovný" okruh bez převýšení, pracovně nazvaný "RUMORING" bude spojen s rallye okruhem a dráhy půjdou kombinovat.

Stavba namokro, definitivní tvar...

(V budoucnu bych chtěl zkusit výrobu nějakého svého pojízdného projektu, typu nákladní auto, autobus, či jiná mobilní šílenost a na to se rovná dráha bude hodit...)

Ve svém velikášství jsem samozřejmě nezapomněl na čtyři výhybky, (to se to maluje a vymýšlí, když se to ještě nestaví...) a budoucí autodráha začala vypadat trochu jako vláčky.

Skoro vláčkařské zhlaví, plné výhybek...

Opičárny typu looping, klopená dráha, nebo zatáčka v úhlu 90 stupňů jsem vyřadil okamžitě, nejsem přece žádné děcko, a dráhu chci především na takové to domácí poježděníčko, žádný extrém.

Měřítko  bylo tedy jasné, otázkou bylo jak vytvořit díly...

Varianta 1:
Koupit MDF desku, dráhu celou postavit ze dřeva, drážky vyfrézovat a nalepit měděný pásek. Technologie používaná pro stavbu závodních drah mi přišla zbytečně drahá a především časově náročná, také vzhled měděných pásků se mi moc nelíbil a proto jsem se přiklonil k variantě 2.

Příklad dráhy z MDF desky...

Varianta 2:
Plastové díly dráhy s drobnými úpravami, vše hotové a možná že za slušnější peníze. Stavba mnohem rychlejší, a hlavně se okamžitě svezu... Nebylo co řešit, plast to vyhrál a já se začal poohlížet po komponentech.

Klasika plast, pěkná krajina...

Asi by nebyl problém zabít porcelánové prasátko, a na stránkách Carrery za pěkných 8-10 tisíc nakoupit potřebné díly a doplňky.

Jelikož jsem ale škrt a kolenovrt a předeším polokutil a brouk Pytlík, vzal jsem to jako výzvu a stal jsem se na měsíc autodráhovým  AUKROdémonem.
Během měsíce jsem zakoupil jako základ set Carrery, za cca 400 kaček a dalších asi pět autodráh v ceně 200-300 kč.
Razil jsem teorii, pokud se mi povede díly pospojovat, (což musí), autíčku bude jedno zda pojede po dílech od fanoušků Temelína, nebo po kolejničkách odněkud od Žluté řeky.

Teorie pěkná, praxe ukázala menší-větší problémy, (ono totiž nejde ani tak o kolejničky, jako o jejich pospojování, průřezy a především o napětí a proudy autíček), nakonec vše ale dobře dopadlo a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes...

To je však téma na nějakou další diagnozu.

Jo a k tomu Aukru... myslíte si že jsem po šesti koupených autodráhách skončil? Můžete hádat...
Ještě teď po skoro hotové dráze mi "pár dílků" zbylo, pokud by jste tedy pocítili potřebu stavby té svojí, klidně napište, domluvíme se, jsme lidi.

Máte-li zájem, napište...

S pošťákem co mi autodráhy nosí, si už skoro tykám a nikdy bych nevěřil, že za 250 kaček si člověk může udělat takovou radost.

Prostě vánoce každý týden, když mi ten poštovní panáček přinese balíček...

A pro ty, kteří se stále ještě nerozhodli jakou dráhu si pořídí, přidám pár odkazů...


A příště už vážně začnu stavět...

I.P. RUMOV


Nová komunita na Googlu+, "Autodráha po česku".
Doufám že si zde něco najdete, jste vítáni a Vaše příspěvky očekávány...










Žádné komentáře:

Okomentovat