10. STAVBA AUTODRÁHY KROK ZA KROKEM, výroba tunelu, mostů, olepení drážky...

Diagnoza 10 - Jednou si stejně budete nadávat, že jste tu svojí autodráhu udělali tak dlouhou...    nevěříte?       tak čtete dál...

Po dodělání základní vrstvy terénu a namalování pozadí, jsem chtěl pokračovat stavbou vnitřního okruhu "RUMORINGU".

Jednak z toho důvodu abych měl definitivně vyřešený počet dílů který ke stavbě ještě budu potřebovat, a druhak, abych sám sebe přesvědčil, že už nemusím dražit na Aukru další a další autodráhy.

Marně...

Začali se mi tak doma hromadit části autodráh, stejně jako Cimrmanovi horníci v dole... 

K tomu ale, abych mohl začít stavět vnitřní okruh, jsem chtěl dodělat ten vnější rallye okruh, tak aby byl komplet hotový a připravený na malování. A ještě zbývalo dodělat základy mostů, a srovnat a zakrýt drážku.

Nejdříve tedy mosty...

Ty budu mít na dráze celkem tři.

První dřevěný, jen tak na hrubo postavený z trámů. Druhý kamenný, směřující směrem z imaginárního města a poslední třetí, ten největší, bude most lanový. Ten bude sloužit jako přechod mezi rallye okruhem a okruhem F1.

U dřevěného mostu jsem z kusu lišty nalepil bočnice, vzniklé mezery vycpal zbytky polyuretanové pěny a zamázl lepidlem. Po jeho zaschnutí jsem lepidlo zbrousil a most nechal odpočívat. Do budoucna na něj přijdou prkna z balzy 1 mm tlusté... (Doufám že ten schůdek autíčka dají, vodící kolíček je dostatečně dlouhý, kartáčky také, neměl by snad být problém.)

základ dřevěného mostu

lepidlo...

Takto jsem si to představoval, to ale ještě chvilku potrvá...

Druhý, kamenný most jsem vyřízl ze sádrokartonu, a umístil na zamýšlené místo. Díru průjezdného profilu jsem během stavby zvětšil, a vršek odřízl , tak aby nevypadal moc "humpolácky" a nemodelově.

kamenný most, sádrokarton...

velice zhruba...

Ještě jedna cesta do budoucnosti...

Základ třetího, lanového mostu, jsem opět z boku olištoval, mezery vyplnil lepidlem a zbrousil.

most lanový, 88 cm dlouhý...

zatmeleno lepidlem...

Poslední ochutnávka dílů příštích...

Mostní polotovary jsem měl tedy hotové, (o jejich výrobě v nějaké budoucí diagnoze) a mohl jsem se konečně věnovat plánované přípravě pro stavbu vnitřního okruhu.

Po hrubém poskládání dílů mi však přišel vnitřní okruh moc plochý a nezajímavý, v opilecké pýše jsem se proto rozhodl vyrobit zatáčku v tunelu, který jsem "přilepil" ke stávajícímu masivu.

základ tunelu...

Z fotek je patrné že jako základ jsem použil kus kartonu, (aby to bylo stylové, tak z krabice od výhybek) na který jsem napěnil montážní pěnu...

poslední pěna...

Opět láhev pěny Bauhaus (v akci za 90 kč), která byla celkově desátá, kterou jsem při svém budování použil.

 A naštěstí také poslední...

Po jejím vytvrzení, jsem vyřezal budoucí tvar a za pomoci ubrousků, lepidla a "hovnohmoty", viz zde, jsem dodělal definitivní tvar terénu.

hrubý tvar...

lepidla...

hovnohmota...

Protože mi dost rozdělaného lepidla zbylo, z jeho zbytků jsem vytvořil základ budoucího jezírka.

Protože, co by to bylo za krajinu bez vody...

základ budoucího rybníku...

A nadešel zlatý hřeb odpoledne, což bylo tmelení trati a broušení drážky...

Mezery mezi díly jsem zatmelil tmelem Tamyia na plastikové modely a zabrousil. Po natření a při patinování silnice se její textura stejně ještě desetkrát změní, ale mezery mezi díly by vidět být neměly. Stavím přece špinavou okrsku a ne žádnou D1.

Při testovacích jízdách jsem si označil místa kde je nutno dobrousit šíři a hloubky drážky, (to je to spojení rakušáka a číňana) a vše smirkovým papírem sjednotil.

Práce sice zdlouhavá, ale pro bezchybný provoz nutná...

začištění a zabroušení drážky...

final úklid...

Podařilo se, drážky i kolejničky byly srovnané, oluxované, a vyčištěné od zbytků lepidla. A po otření celé trati vlhkým hadrem, mě čekala ta poslední třešnička na dortíku...

Zakrytí drážky lepenkou...

Zamaskování drážek a kolejniček papírovou lepenkou, proto aby se při malování barva nedostala i tam kam nemá.

Autistická práce, strávit pět hodin přihrbený nad dráhou a střídavě lepit a obřezávat pásku. A to je přesně ten okamžik, který jsem Vám na začátku sliboval, že jednou si budete v duchu nadávat: "proč já tu dráhu dělal tak dlouhou"...

ještě tak 4 hodiny...

ještě 2 hodiny...

hotovo zalepeno...

Papírovou pásku je dobré si v zatáčkách natrhat na menší kusy, přelepit jí přes sebe a ostrým skalpelem z boku kolejničky obříznout.

Má to tu výhodu, že se velice detailně seznámíte se svou tratí a v případě dvojdráhy, jí tak jako já objedete celkem 4x.

Nevýhodou je, že od toho bolí záda, je to piplačka, a normálního člověka to fakt asi bavit nemůže...

Nakonec po pěti hodinách jsem měl komplet zamaskováno a mohl se těšit na malování terénu a silnice. Ovšem před tím, ještě zbývalo postavit ten vnitřní okruh kvůli kterému jsem to všechno dělal. A to jak to probíhalo, a jak se z nadjezdu stal vlastně podjezd v příštím díle.

I.P. RUMOV