ŠMUDLÁNÍ STARÉ LAMPIČKY...

poutavý příběh o patině, který začal v pátek večer v hospodě, aneb jak si hrají staří chlapi...




V pátek večer v restauraci se ke mě přitočil Ludvíček a povídá: Karlíku, mohl by jsi mi trochu ušmudlat tu mojí starou lampičku? ...prosba zněla velice zajímavě a dvojsmyslně a jelikož jsem ještě nikdy předtím nikdy nic takového nedělal, šel jsem samozřejmě ihned do toho...

(Jelikož toto Náměstí není primárně určeno dospělým návštěvníkům, neočekávejte tedy proto nějakou peprnou příhodu, či perverzní vzpomínku pro nějakého nenasytného devianta...)

Je mi jasné že 50% čtenářů odchází, pro nezkažený zbytek příběh dokončím...

Skutečně se jednalo o lampičku a ne o jednu, ale rovnou dvě a naprosto identické. Obě v pseudosecesním stylu s povrchovou úpravou připomínající mosaz. Prostě zlaté, lesklé jak psí kulky a do chalupy absolutně nehodící se.
Měl jsem je proto nějakým způsobem zestařit, ušmudlat, prostě jim přidat pár desítek let navíc...
No a jako vždy jsem měl i několik variant kterak toho dosáhnout...

    
        PŮVODNÍ STAV, ALÁ PSÍ KULKY...
Varianta samovolná - Prostě je pohodit na patnáct let někam na zahradu na déšt a nechat je tam samovolně zoxidovat. (To se líbilo mě, ne však jejich majiteli, že prý si je chce ještě užít a tak dlouho čekat nemíní.)

Varianta vědecká - Vložit lampičky do radiokomory a ozařovat je rozptýleným paprskem izotopu rumeria z Papinova zářiče. (Tuto variantu, pravděpodobně nejlepší, jsem bohužel musel zavrhnout z důvodu poruchy zářiče, jelikož jsem v něm měl proraženou diodu PCL 24 a jinou na výměnu jsem neměl.)

Zvolil jsem tedy poslední variantu a to:

Varianta luxovací - Patinování mým oblíbeným Luxolem...Jako odstín jsem zvolil INDICKÝ TEAK z důvodu hnědočerveného odstínu, který na zlaté lampičce působil nejpřirozeněji.

Postup byl následující...
Ze dna plechovky jsem nabral trochu husté "Luxolové kaše" a tou jsem obě lampy napatlal. 
Roztíral jsem barvu tak aby pokryla celou plochu a pronikla do všech záhybů.
Nechal jsem Luxol asi 15 minut mírně zaschnout a poté jsem ho druhým suchým štětcem "roztupoval", snažil jsem se předchozí vzniklé šmouhy spojit a povrch sjednotit.

PO ROZTUPOVÁNÍ...
Je to hodně podobné jako při malování dřevěné popelnice zde.

Při tupování samozřejmě barva zůstává na suchém štětci, (proč tomu tak je, je záhadou...) pokud tedy požadujete větší patinu, není problém pokus opakovat a Luxol opět přidat...
Hodně blbě se to vysvětluje, přikládám proto fotky ze kterých je postup patrnější a které snad napoví.
Po celkovém opatinování, kdy jsem byl s výsledkem spokojen jsem nechal lampy schnout...(byla neděle, doba odjezdu, pět dní "Pražského očistce" před námi...)

V pátek po příjezdu už byly lampy dokonale suché a vypadaly vcelku zajímavě a dost "ošuntěle". 
Výhodou tohoto postupu je, že se dá kombinovat i několik různých odstínů barev a hrát si s výsledkem až k naprosté spokojenosti.
 Odstín teak vytvoří vcelku přirozenou červenohnědou patinu, naproti odstínu palisandr, který z původní mosazně zlaté udělá až přehnaně starý kousek...

VLEVO SLABÁ PATINA, VPRAVO SILNĚJSÍ...

V případě že se vám výsledek nelíbí, vezměte hadr, Luxol setřete a můžete začít znova...
Nejdůležitější je pouze důkladné roztupování, tak aby nebyli vidět tahy štětcem a samozřejmě ani otisky prstů...

Tímto jsem tedy Ludvíčkovi ušmudlal lampičku k jeho naprosté spokojenosti, pokud jste dle perexu čekali  trochu jiný obsah, omlouvám se...
Věřím ale, že se najde i pář chalupářů, kterým se postup bude hodit a "ušmudlají lampičku" někomu jinému, možná i sami sobě...


A ona to vlastně jen lampička být nemusí že?

                                                                                                                                  šmudlal I.P. RUMOV



                                   

POROVNÁNÍ PŘED A PO...

DEFINITINÍ STAV PATINY...











1 komentář:

  1. Mohu potvrdit naprostou dokonalost patiny, dodám fotografie po instalaci v kuchyni.
    Ještě jednou děkuji

    Ludvíček

    OdpovědětVymazat