...o tom jak chalupáři pomáhali ve smutném království, o zlém amuru Přemkovi, statečných superhasičích a o tom, jak byli nakonec všichni šťastní...a taky...o žábě...
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná že ještě dál, je rybníček Brčálník...
Ve dne je úplně obyčejný, ale sotva padne černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci...
Ve vodě to zašplouchá, pod břehem zakuňká, ve vrbě hrkne, v rákosí...(no ono tam vlastně žádné rákosí není)...a potom se vynoří ...zlý amur Přemek...
Musím Vám ale milé děti tu dnešní pohádku začít vyprávět, tak jak se motá klubíčko, pěkně od začátku.
Bylo jedno království, no teda usedlost, spíše tedy stateček, prostě barák se dvěma stodolama a v tom království žil byl pan král s královnou a oba dohromady měli dvě dcery...
(Víte děti, je logické když má někdo dvě dcery, tak si k nim pořídí i dvě stodoly...no a někdo zase ne...že jo...)
A jak si v tom království žili tak všichni spokojeně, jednoho dne zjistili, že ten známý rybníček Brčálník, katastrálně, hmotně i nehmotně patří k jejich království...
To vám bylo radosti milé děti...!
Všichni se o něj začali pěkně starat...
vyčistili vodu...
zasadili rákosí...
vypucovali puškvorec...
vylovili skřítka Rákosníčka, jediného zákonitého majitele rybníčku...
...on totiž chudáček chcípnul a utopil se, když se předtím úplně náhodou třikrát praštil do hlavy o násadu na krumpáč...
A jak si tam plaval na hladině už třetí den, tak se pěkně nafoukl, očička se mu vypoulila, bříško vydulo, a ti hodní lidé měli strach aby nepraskl a nezasvinil jim rybníček.
Tak ho lopatou vylovili, šli ho zahrabat, a jak si Brčálníku nevšímali, šel okolo zlý amur Přemek.
Říká si, to je pěkný rybníček, tady budu bydlet...
a šup...
a už tam byl...
V království měli radost, že rybníček nebude prázdný a že bude zase veselo. Tak milému amurovi koupili takové ty japonské oranžové nevěsty a aby měl s kým pokecat, tak ještě čtyři české kapříky.
Ale milý amur si jich moc nevšímal, byl nemluvný a nespolečenský, moc se neukazoval a ti hodní lidé se začali bát.
Aby tak nebyl Přemek nemocný...
To totiž ještě nevěděli, že je Přemek zlý, a jelikož měli strach aby nebyl chudáček smutný a v depresi, tak mu pořídili ještě menšího kamaráda.
To ale neměli dělat!!!
Jakmile v rybníčku byli dva amuři, (i když ten menší byl hodný, usmíval se, občas i ukázal na hladině bříško) začaly se dít podivné věci...
Nejdříve se ztratil leknín Pepa, který na rybníčku bydlel celý život a těšil se do důchodu.
Ti hodní lidé si říkali, asi odešel umřít do divočiny, tak jak to dělají sloni a indiáni, ale když se za týden ztratila puškvorčí rodinka i s rozvětveným příbuzenstvem, celkem asi 30 kousků, začali milého Přemka podezírat...
A asi za týden se to stalo, milé děti...
Pan král si chodí kolem Brčálníku, prohlíží si tu krásnou vodu, ty pěkné rostlinky, (celkem dvě, které tam ještě zůstaly), když v tom vyplave Přemek a pan král kouká, cože mu to leze z tlamy...nebojte děti, nebyla to ani noha sousedky, ani ocas jejich psíka, ale byl to ten předposlední rákos, který tam ještě zbyl...
A pan král povídá: Tak ty mi tady hajzle, žereš rostlinky, ty jsi sežral Pepu a celou puškvorčí rodinku...seber se a táhni pryč!!!
A co myslíte děti, že na to řekl Přemek??
Dvakrát přežvýknul a beze slova se potopil...
...syčák...
Takhle zlý on byl...
Druhý den si pan král svolal všechny rádce a nechal v království vyhlásit, že kdo zlého Přemka vyloví, dostane království a půl jeho dcery... (nebo to bylo opačně, já už přesně nevím)...
A od té doby se v království dveře netrhly.
Každý si totiž přál tu půlku dcery,...to víte rozporcovat, dát do mikroteňáku a zamrazit...to je alespoň 80 kg masa a to je tak na dva roky.
No a samozřejmě i to království nebylo k zahození...
Chodili lidé s pruty, podběráky, klacky, ale na Přemka byli krátcí. On totiž ležel na dně, neukazoval se a moc dobře věděl, že ho všichni chtějí ulovit.
A po spoustě marných pokusů se začalo blýskat na lepší časy...
To vám takhle děti přišla jedna divná paní s cedníkem v ruce a povídá: "Já mám kouzelný cedník a tím cedníkem Přemka vylovím."
A co myslíte děti, vylovila?
Vylovila...
...mušličky, malé rybičky, hřebík, železnou tyčku...
a pořád u toho mluvila a mluvila...a mluvila...a mluvila...a mluvila... (asi nějaké zaklínadlo nebo co?) a Přemka ani nezahlédla.
Nejdříve jí z království chtěli vyhnat, ale potom se jí jim zželelo, dali jí skleničku vína a byl od ní pokoj...
Za dva dny potom přišel podivný starý muž, který se pořád usmíval, tvrdil že je kouzelný stařeček a má sucho v ústech.
Po půlhodinovém monologu, který začal u filmu skončil u toho, že amura naučí kouřit kouzelné bylinky a Přemek potom odejde sám
a ještě se tomu bude smát...
Všichni v království se těšili až už v rybníčku Přemek nebude
a nechali starouška jednat. Jediný efekt který to ovšem mělo,
že kouzelný staříček se zdržel týden, pořád se smál a po týdnu se zeptal: "Jaká ryba?"
a odešel...
Všichni posmutněli a už se smiřovali s tím, že v Brčálníku už nikdy žádné rostlinky neporostou...
Týden na to přišel ani ne tak kouzelný, jako pěkně ožralý postarší alchymista, který (ačkoliv byl mnohem mladší než jeho předchůdce) měl na hlavě pleškolečko a to jak je známo milé děti je neoddiskutovatelná známka inteligence.
To si pamatujte...
Jeho nápad byl prostě skvělý, upustíme Brčálník o metr a doplníme ho rumem. Přemek se ožere a jak je známo milé děti, ožralá ryba z toho jak se jí motá hlava plave šejdrem a břichem na hladině.
Potom se prostě sebere z hladiny a takovou dobrotu jako amur s rumem, to jste ještě děti nejedly...
Nápad to byl skvělý, všichni začali otevírat lahve s rumem, jen paní královna, protože měla dobré vzdělání si spočítala, že dolití rybníčku rumem bude stát asi tolik jako postavení dvou nových bezpřemkovských Brčálníků.
No a tak milého alchymistu vyhnala...
Vím že si děti říkáte, tohle bude ještě asi na dlouho, ale jak už to v pohádkách bývá, království nezachránil princ na bílém koni, ale náhoda...
Pan král takhle jednou sedí v zámecké krčmě, když tu náhle někdo začne zpívat...
"Přijeli hasiči neměli vodu..."
...to je taková stará veselá písnička děti, ta se v krčmách zpívá až pozdě večer, když už se to ani neví...že se zpívá...
A pan král dostal nápad: "Zavoláme hasiče, když nemají vodu tak vycucnou Brčálník, oni budou mít vodu a my budeme mít Přemka, a až ho budeme mít...
tak ho zabijeme...
...a to bude teprve zábava, dětičky...
Slovo dalo slovo, pan král vyslal posla k hasičům a než slunéčko zapadlo byli tam...
A nebyli to žádní požárníci, byli to opravdoví závodní suprhasiči. Přivezli si s sebou velký červenobílý kočár, spoustu hadiček, trubiček, spoječek, stříkaček a taky velkou žízeň...
Nejdříve se s panem králem domluvili, že mu na království prděj, že mají ušlechtilé cíle a mamon je nezajímá, a ta půlka dcery že je pro ně málo, zbytečně by se hádali kdo si jakou flákotu vezme ať si jí pan král nechá, že si vezmou ty kapry co v rybníčku jsou, a ať jim dá nějakou meducínu na tu jejich věčnou žízeň...
Pan král byl nadšený, království mu zůstalo, dceru nemusí půlit a potom celé království jen zíralo co se začalo dít...
Ty suprhasiči cucali rybníček tak, až z toho žáby vyskakovaly a razítkovaly jim nádvoří...
Milé děti, i hasič je jen člověk, ale když mu dáte do ruky čerpadlo, hadici, nebo stříkačku, tak to se z něho stane vostrej chlapák, co chvílema vypadá jak řezník...
Prostě chlap s dlouhou hadicí, kterou drží v ruce, to si milé holčičky pamatujte, to je ta nejlepší partie pro život...
A těchto chlapáků bylo najednou v království pět. Jeden tahal hadičky, druhý stříkačky, třetí trubičky, čtvrtý a pátý spoječky a během dvou hodin byl Brčálník skoro prázdný.
Prostě radost pohledět...
Ale ani zlý Přemek nezahálel, jezdil po dně sem a tam, otevíral tu svou strašlivou tlamu, cenil zuby, které neměl a nechtěl se nechat chytit. Nakonec ten nejstatečnější suprhasič s ním svedl poslední boj a kdyby to viděl Bajaja, byl by červený jak čerstvě utržený hemeroid...
Všechno dobře dopadlo, dobrá věc se podařila a všichni byli šťastní...
Pan král byl šťastný, že má Přemka venku,
hasiči byli šťastní, že mají vodu a nemají žízeň,
ta divná paní s cedníkem byla šťastná, že jí nevycucli malé rybičky,
alchymista byl šťastný, že zbyl rum,
princezna byla šťastná, že jí nikdo nebude půlit,
první komorná byla šťastná, že poprvé v životě ozkoušela co je to práce,
druhá komorná byla šťastná, že se té práci vyhnula,
a paní královna šťastně seděla na trůnu a šťastně drbala svého maltézko-šarpejského psíka...
a byla šťastná i ta žába, která na to koukala a říkala si ...
...zlatej Rákosníček,
...sice malej,
... zelenej,
...ale chytrej,
... ten si sem amura nenasadil...
I.P. RUMOV
Žádné komentáře:
Okomentovat