IMAC G3...osmnáct kilo jablka, zeleninka nebude? ...díl druhý, zvonec a štastný konec...

Druhý kontakt... Steve, trochu jsem se ztratil v návodu...




Po úspěšném nastartování, přeinstalaci OS a finální aktualizaci, viz minulý díl, jsem byl hrdým vlastníkem "jukeboxu" Imac G3.
Prastarého, krásného stroje, který hrál jak o život...
To bych ale nebyl ta správná panna, abych se nesnažil výrobek Steve Jobse trochu vylepšit...a zdokonalit...


Jobsova pomsta...

4. Poučka pro štouravé, nespokojené panny: 
Nesnažte se vylepšit dokonalé, nefunguje to, ledaže by jste hodně chtěli...tím je ale myšleno fakt hodně...

Teorie zdokonalování:
Pokud bych ty integrované repráčky vyndal a dal je dál od sebe, popř. je přidělal na ozvučnici, hráli by určitě lépe a basy by se vylepšily o 100%, ne-li o 105,5%.
Vždyť je to pár šroubků, trochu plastu a jsou venku...

Návod na rozborku a sborku G3, opět poskytl pan Google, pro případné zájemce zde.

Praxe zdokonalování:
Po rozebrání přibližně 95% Imaca G3, repráčky vyjmuty, a na stole kromě nich leželo spousty věcí, včetně oddělené obrazovky. Spousty věcí které jsem ani neznal, a kdyby mi někdo na stůl podstrčil rozebraný mixer, v klidu bych do do G3 implementoval...

5. Poučka o stárnoucím plastu:
Vyhřátý plast léty ztratí svou pružnost a při dotyku je velice křehký...a praská...většinou na nejméně vhodných a nejvíce viditelných místech...

A taky hodně špiní, ale to je podružné, to jsem v návalu vzteku moc nevnímal...

6. Poučka starých CRT obrazovek:
Při kuchání CRT obrazovky dojde v 99,9% k rozštelování obrazu, kontrastu, a ostrosti.

Souběžně s tím dochází k rozladění nervovému, se sklonem k pesimismu a mírným depresím...Původní nastavení trvá dlouho, opravdu dlouho, obzvláště pro člověka který to nikdy nedělal.

Po přibližně pěti hodinách, kdy vedle sprostých a velmi sprostých slov jsem se při sborce a ladění obrazovky uklidňoval příslovím "lehko nabyl, lehko pozbyl" Imac nakonec konečně zablikal a nastartoval.


Právě žvýká složky terového externího disku...

To vám bylo radosti, kam se hrabe staré Bělidlo i se Sultánem a Tyrlem...

7. Poučka o přiblblých šroubcích:
Je vhodné si pamatovat umístění a velikost šroubků, ušetří to hodně času a nervů...

i přes tuto poučku mi dva šroubky zbyly, Imac funguje jak má a já mám nutkání napsat do Applu, že mohli ušetřit materiál při jeho výrobě...

Při znovusestavování jsem si pomocí repro dvojlinky ony směšné plastové repro kuličky roztáhl do stran o cca 1 metr na každou stranu, tak jak to u dospělých reprobeden bývá...

Zvuková zkouška v bytě proběhla na výbornou, v pátek putovala "Jobsova pomsta" na určené místo na chalupě.
Umístit, připojit externí HD, rozmístit repro co nejdále od sebe a ...

...zkušebně začnu menším nářezem, tedy Metallica a ...

...a po půl hodině z repráčků visely pouze hliníkové středy na zbytcích zpuchřelé gumové membrány a mě spadly hračky do kanálu, jen to žbluňklo...

8. Poučka pro nevěřící blby a Tomáše:
Jako ozvučnice nejlépe funguje samotné plastové tělo počítače, každá guma časem zpuchří a repro po 13 letech maximální výkon vydrží tak 2 vteřiny...jste-li velcí optimisté, tak i 5 vteřin...

Steve Jobs to asi věděl, já ne...


ON, který za to může...

Po vyndání hraček z kanálu, mě napadl zcela beznadějný nápad...

Na půdě jsem měl pár dvoupásmových reprobeden TESLA, rok výroby cca 1970-75, (můj ročník) obrovských rozměrů 60x30x20 cm a impedancí 8 ohmu, prostě dospělé bedny v nejlepších letech, které toho za svůj život nahrály požehnaně...
Impedance byl jediný údaj který se na polostrženém štítku dal přečíst. Jejich výkon bych tipnul tak na 2x50W.
Stará poctivá práce, dýhované stěny, ozvučnice z centimetrové překližky, prostě žádná "čínská doba plastová".



Staré, avšak krásné...

Po sundání, oprášení a zapojení na vývody vnitřních reproduktorů Imaca se to stalo...

Odborník jistě čeká něco o odpálení zesilovače, velkém tichu a trudomyslnosti, nepotěším ho však...


Vzhledem k mému věku, staré vlastně moc ne...

Zvuk jako víno, těžké hutné basy, skvělé výšky, parádně čitelné středy...a to vše na třetinu hlasitosti...

Po zvýšení hlasitosti, přibližně na polovinu jsem zvítězil nad hmotou...
...respektive nad Imacem G3, potažmo nad Stevem Jobsem...

Čtyřicet let staré bedny, namontované na třináctiletém jablku, hrají lépe než věže z 21. století. To jestli tomu věříte nebo ne je vaše věc, já vím a slyším svoje... ostatně můžete se zeptat se mých sousedů...nebo se stavit na pivo, jak chcete...

Je jasné, že člověk žijící 80 let na vesnici asi Napalm death nezná, ale jednou se s tím začít prostě musí...

A znáte něco romantičtějšího než vlahý sobotní večer ve společnosti alba Harmony Corruption? 






Poloviční radost, druhá bedna mimo záběr...


Kde se ten výkon na koncovém zesilovači bere, jsem fakt netušil, po poradě se strýčkem Googlem a dalšími "ovocnáři" jsem zjistil, že výrobce zvukové karty je Harman/Kardon, tak odtud asi vítr fouká...

9. A konečně poslední poučka o šťastných náhodách:
Vzdávat se nevyplácí, občas pomůže i šťastná náhoda. Beznaděj bývá občas i matka úspěchu...kdo je však otcem netuším...

Happy end:
Imac G3 aka "Jobsova pomsta", běhá už třetím rokem, každý víkend ve "zkušebním" režimu.
V létě zvládá teploty +30°C, v zimě -10°C a funguje k mé naprosté spokojenosti.
Nevím jestli i ke spokojenosti sousedů, zatím mě však nikdo netloukl...




Na závěr malá prosbička a možná vzkaz budoucím generacím...

Pokud by se Vám dostal do ruky tento "krásný starý stroj", dejte mu ještě šanci, zaslouží si ji...

A pokud s ním i přes to budete stát u popelnice, napište mi, nebo zavolejte, rád si pro něj přijedu, život bez něj si už totiž už nedokážu představit...

Díky moc...
                                                                                                                 I.P. RUMOV

2 komentáře:

  1. a co takhle: Dádo, děkuju? ... bez Tebe nemám nic - nebo bych to NIC už dávno vyhodil?

    OdpovědětVymazat
  2. To je od toho že lezeš kam nemáš, řešíš, přepínáš...pak se dozvíš spoustu věcí které nemáš...

    OdpovědětVymazat