OBKLAD ZDI PŘÍRODNÍM KAMENEM...

Jak zeď kamenem obložit, sebe mírně opivnit a poté kameny ještě vyspárovat...                     ...určitě jednodušší věc, než dvěma pubescentkám vysvětlit, aby nemlátily poleny do zdi...

"Netlučte prosím těmi poleny do té zdi..."

Možná si říkáte si divný začátek, ale tak jak dnes začínám, jsem naopak skončil ve svém snažení svým dvěma dospívajícím dcerám vysvětlit, kterak skládat dřevo.

Stejně jako politikovi nevysvětlíte že by neměl krást, stejně nevysvětlíte své pubertoloidní dceři, že práce se dá dělat i tak, aby něco nezničila.

Pokud stále nechápete, o důvodech a příčinách si můžete přečíst zde.

Po zbudování opěrné zídky na dřevo vznikl malý problém a to ten, jak chránit zeď za ní proti mým dcerám, či spíše proti poškození od nich...

Vybíral jsem ze dvou variant:

První která mě napadla bylo obložit celý prostor dřevem, respektive palubkami, což mi přišlo jako opičárna a ještě nefunkční, protože jestli mít důlky ve fasádě, nebo v palubkách, to vyjde asi nastejno.

Druhá varianta bylo obložit zeď kamenem. Vypadalo by to lépe a kamen by mohl vydržet i "práci" mých dcer.

Jelikož jsem od kamaráda dostal kusy břidlice tlusté 0,5-2cm, bylo rozhodnuto a druhá varianta zvítězila.

Břidlici jsem si naštípal na plátky asi centimetr tlusté a ačkoliv to zpočátku vypadalo že jich mám spoustu, musel jsem obklad doplnit ještě místním slepencem.

Jeho štípání bylo o něco horší, protože nemá taková "léta" a štípnou slabší plátek hraničí se zázrakem.

Nakonec se zázrak ale podařil a kromě několika stinek na prstech byly na světě i placáky...

Hotová polopříčka zatím bez obkladu...

Po očištění zdi od nesoudržných vrstev štuku, jsem celou plochu natáhl flexi lepidlem a po jeho mírném zavadnutí jsem začal lepit kamen.

Každý placák jsem namazal lepidlem a vmáčkl jsem ho do nezaschlého základu.

Vrstvou lepidla kterou jsem na kameny dával, jsem se snažil držet obklad v rovině.

Kameny jsem lepil tak, aby vznikaly co nejmenší spáry a aby se mi výsledek líbil. O celkovou estetiku se krom mého úsudku postarala též i chmelová limča, která je poměrně tolerantní a shovívavá.

Nezbytná výbava pro jakoukoliv práci odborného charakteru...

Což ovšem moc tolerantní nebylo byly fyzikální zákony...

Nalepené placáky...fáze 1

Čím větší vrstva lepidla a čím větší kamen, tím více působila gravitace a kameny sjížděly dolů. Za pomoci ruského šroubováku a hřebíků jsem každý neposedný placák podepřel proti sklouznutí zatlučením hřebíku do zdi.

Stále fáze 1...

Do večera jsem měl hotovo, přes noc jsem nechal lepidlo zaschnout a ráno vytahal hřebíky, které sloužily jako opora.

A mohl jsem řešit, čím kameny vyspárovat...

Klasickou spárovačku jsem použít nemohl, mezery mezi kameny byly moc velké a spáry by určitě vypraskaly.

Zvolil jsem tedy opět flexi lepidlo, které jsem namíchal víc husté a kameny začal spárovat.

Jak ale lepidlo dostat do spár a kameny přitom moc neušpinit?

Příjemná činnost patláma, patláma...

Přes špachtli, zednickou lžíci a příborový nůž jsem se nakonec dostal až k igelitovému pytlíku u kterého jsem ustřihnul roh a stejně jako když se zdobí dort zdobičkou, jsem lepidlo začal pěchovat do spár. Spáry jsem uhladil prstem, prst otřel o montérky a nechal vše svému osudu.

Zkouška estetiky a tolerance...

Když jsem se svým "spározdobením" skončil, moc nadšený jsem nebyl. Lepidlo bylo na montérkách, na kamenech, občas taky ve spárách a pokus otřít vlhké lepidlo z kamene moc nefungoval...

Řekl jsem si, ráno moudřejší večera, kdo uteče vyhraje, a šel se věnovat svým alkokoníčkům a nechal vše zaschnout.

Druhý den ráno, po vyhnání cvrčka z hlavy, (a že to trvalo) jsem vzal ocelový kartáč, hrubý smirek a kameny začal čistit.

Zaspárováno, částečně očištěno...

Kupodivu to šlo dobře, pouze u porézního slepence jsem musel trochu přitlačit.

Po opláchnutí vodou a druhém přečištění, už obklad  začal vypadal podle mých představ... 

 ...a to je přesně to, co se mi na tom mém "alkochalupaření" tak líbí.

Z hovna bič vytvořit, zapráskat si a ještě z toho mít dobrý pocit...

Z dálky lépe než zblízka...

Finální omytí, tentokrát houbou a mydlinkami a měl jsem hotovo...

Očištěno ...

Úplně posledním krokem, malým pro lidstvo, avšak obrovským pro mě, bylo natření celého "výklenkoobkladu" rozředěným disperzním matným lakem ve dvou vrstvách.

To jsem ostatně použil už při dělání podlahy zde, lak krásně vše opticky sjednotil, spojil a dodal obkladu i pevnost.

Grand finále, natřeno lakem...

Stojan s obkladem má za sebou už dvě topné sezony a zatím nelítostný přístup mých dcer vydržel...

A já si tak občas přemýšlím, že bych chtěl být také kamenem, protože dospívání je věc hrozná...

I.P. RUMOV