Chalupa je hra... ...ovšem pro koho a jak...
Realistický pohled na soužití chalupáře a němých tvorů...
Po týdenním běsnění,
za volant já usedám,
dvě hodiny sezení,
před sebou já v autě mám,
nedočkavý, natěšený...
Po příjezdu ticho vnímám,
rád že opět tady,
se zalíbením se na chalupu dívám,
má pro mě jisté vnady,
pečovaná, milovaná...
Tašky nosím, jídlo beru,
z toho pojízdného skladiště,
čeká mě víkend kdy se peru,
s prací různou, alkoholem, zajisté,
požívaným, oblíbeným...
Však co se děje přátelé,
když do kůlny se chystám vlézt,
kdo mi odřel dveře mé,
snad to není na mě lest,
vytvořená, připravená...
Před týdnem já dveře dodělal,
nadšený, potěšený já tam stál,
a teď mi je někdo poškrábal,
když z metrem já jezdil sem a tam,
úmyslně, plánovaně...
Však při bližším ohledání,
dírka pravidelná jest,
co s tím dělat nemám zdání,
nějaký myšák mi sem vlez,
zvědavý a nenažraný...
Nemám rád Jerryho, Mickey Mouse,
co dveře moje v klidu žerou,
připravím pastičku ve své pauze,
protože myši mě vážně,
stoprocentně, zaručeně, s.... (vadí)
Když o tom tak přemýšlím,
já vcelku kliku možná měl,
že řeším dírku od myší,
štestí že kolem třeba bobr nešel,
starý, tlustý, hladový...
Z mých dveří mohlo torzo zbýt,
kdyby ten parchant v tom placatém ocase,
se rozhodl že v kůlně bude žít,
a dveře si na svou hráz odnese,
rozkousané, po kouskách...
Tak buďte rádi chalupáři,
za českou kotlinu milou,
zmetci politici se tu sváří,
a pouze myši tady žijou...
Mohli by taky bobři, medvědi,
a pak by jsme teprv byli v pr....
Žádné komentáře:
Okomentovat