...aneb drsný příběh o tom, jak Evžen o nožičky přišel, a ještě slouží jako močoterč...
Jednou v sobotu ráno, po "špatným" pátečním večeru, vylezu ze dveří na zápraží, a ON tam stojí...
Na hlavě přiblblou čepičku, v ruce kladívko, v druhý sekáč, a tím svým dementním úsměvem na mě kouká...
Samozřejmě jsem se HO lekl, utekl jsem zase zpátky dovnitř, udělal si kafe a po vypití druhýho a poklesnutí hladinky na 0,9 promile jsem zase vylez ven...
Pořád tam stál a koukal...
Já na NĚJ...
ON na mě...
Nevšímal jsem si HO...
Týden jsme vedle sebe žili jako dva bratři. Já přes den pracoval, ON v noci svítil, ale pořád jsme se vlastně vůbec neznali...
Až jednou...
To prostě muselo přijít...
Zase vedle sebe sedíme, já to už nevydržel, popadl jsem HO a pořádně ho prohlídl. Jedna vysoce svítivá dioda, fotovoltaický článek, tužkový akumulátor 1,2 V kapacita 900 mAh...
Dobře to vědět řek sem si, a vrátil JEJ zase na místo.
A život šel dál...
Za měsíc, možná za dva přišel nápad.
Ve štítě jsem udělal výklenek, ve kterém bude stát soška pražského jezulátka...
Proč jezulátka, a proč pražského?
Oblíbené jihočeské pojmenování pražáků jako zasraný pražáci znáte?
...Neznáte???
...tak už ho znáte...
Tak když teda pražáci, tak i jezulátko...
A když jezulátko, tak za ním i světýlko, které bude v noci svítit...
A nejlepší by bylo takové, to co se ve dne nabije a v podvečer samo rozsvítí.
To už jsem ale někde viděl né?
No a tak jsem si na NĚJ zase vzpoměl.
Rozbrus, kleště, šroubovák, před operací podat anestezii a ...
...za půl hoďky hotovo...
...pacient sice při probuzení přišel na to, že nemá nohy, přesto ho jeho imbecilní úsměv nepřešel...
Moc jsem si HO nevšímal, prostě pacoš jako každej jinej, mě šlo však jenom o vyoperované orgány, které po opětovném spájení začali fungovat a to přesně tak jak jsem potřeboval...
Světlo jsem umístil na zamýšlené místo do výklenku do štítu (1), fotočlánek přilepil do výlezového průhledného střešního okénka (2), natáhl dráty, necelých 12 metrů a ...voilá...funguje to!
Když se sešeří, článek automaticky rozsvítí a po vybití kapacity akumulátoru světlo zhasne. Prostě princip zahradního solárního světla...
A co se stalo s NÍM ???
Po operaci se tejden zotavoval a když už byl celkem k světu, držel jsem HO v ruce a odnášel do popelnice...
Po cestě se mi HO ale zželelo, nevím jestli kvůli tomu přiblblýmu úsměvu, nebo kvůli tomu že mi pomohl vyřešit problém světla za jezulátkem, nebo snad že mám tak dobré srdce, prostě jsem HO nedokázal vyhodit...
...zkrátka kámoš...
Tak jsem HO píchnul mezi kameny, ty jeho zmrzačené nožičky stejně nebyly vidět a tak tam stál a zase debilně koukal...
...Protože to umí úplně nejlíp a to mu jde fakt dobře...
Ovšem jen do té doby, než přišla ta paní co s ním mám ty děti a povídá...
...a to je jako co?..
...trpaslík Evžen, říkám já, můj kámoš...
...půjde do popelnice, říká ona...
...to teda nepůjde to je můj kámoš, trpaslík Evžen Pe.kov...
(pojmenoval jsem ho po svém bývalém zaměstnavateli, také kámošovi, který mi zamknul na půl roku mé věci v dílně v jeho domě, dluží mi asi 80 tisíc, které z něj dostane tak svatý Petr...)
...píchnul jsem ho sem mezi kameny, a vždy když si na toho zmrda vzpomenu, tak jdu a pomočím mu hlavu a krásně se odreaguju...
Na to nic neřekla a odešla...
...a to je teda div...
No a od té doby tam ten beznohý Evžen stojí, debilně se usmívá, (to ostatně uměl vždycky skvěle) a to i když mu lidi močí na hlavu...
Je pravda, že není zrovna fér si vymočovat své pocity na zmrzačeném, beznohém, zahradním trpaslíkovi, ale co v životě fér je...
...viď Evžene??.
Žádné komentáře:
Okomentovat